První ročník festivalu PRO TEĎ dává příslib dalších let plných dobré hudby

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

S myšlenkou uspořádat hudební festival jsem si pohrával už několik let. I když v letním období se hudebními festivaly nejrůznějších žánrů jen hemží a organizátoři se přetahují o více či méně známé interprety. Mým cílem bylo naopak uspořádat malou přehlídku muzikantů, kteří nejsou tolik známí, nemají příliš příležitostí si zahrát před větším publikem, natož pak festivalovým, anebo mají nějaký vztah k Pohořelicím. Když jsem se s touhle představou svěřil mým kamarádům z kapely, okamžitě se pro ten nápad nadchli. Vytvořili jsme spolu s dalšími kamarády organizační tým, asi tři čtvrtě roku na tom pracovali, až se nám tahle idea podařila uvést v život letos na konci léta. V sobotu 26. srpna se ve Velkém dvoře uskutečnil první ročník multižánrového hudebního Festivalu Pro Teď 2017.

Od začátku mých úvah jsem chtěl festival uspořádat v Pohořelicích a po menším průzkumu možností jsme si pro jeho konání vybrali „plac“ před restaurací u Ferbyů ve Velkém dvoře. Leží v klidné části, daleko od ruchu města, do přírody je to kousek a silueta vyhořelého mlýna tomuto místu dodává zajímavou atmosféru. Když k tomu připočítám vestavěné pódium, pozemek v majetku města, zázemí místní restaurace a poměrně dobrá dostupnost do centra Pohořelic, ukázalo se, že volba uspořádat tuhle akci právě tady, byla dobrá.

Interprety jsem vybíral přesně podle původního záměru. Jako první nastoupili UKE FRIENDS. Vesměs to jsou mojí přátelé z Brna a Prahy, kterým učaroval drobný strunný nástroj zvaný ukulele. Následoval brněnský Ořešák. Kapela, se kterou se občas potkáváme na různých akcích a dobře se známe. Hrají vlastní tvorbu, která se žánrově kloní k folku a jejich vystoupení nastavilo pro posluchače velmi příjemný rámec. Radek Hobza s kapelou byl v pořadí třetí interpret, který se na pódiu prezentoval. Radek, který hraje především převzatou tvorbu, je podle mě velmi talentovaný a jejich vystoupení, které se žánrově kloní spíše k bigbítu, bylo příjemným osvěžením, nejen pro jeho fanoušky, ale i pro ty, kteří jej slyšeli poprvé. Jako další interpret jsem pódium obsadil já se svou kapelou PROTEĎ. Mám vždy velkou radost, když z pódia sleduju, že to lidi baví a zajímá je, co děláme a my se s každým dalším vystoupením můžeme posunout. Závěr večera obstaral ostřílený, a tento rok už desetiletý, MÁŠ ČAS BAND. Na jejich vystoupení bylo vidět, že je hraní i po těch letech pořád baví a že pozice, kdy můžou napřímo komunikovat s publikem, kterému to nakonec nedá a jde tančit, jim vyloženě vyhovuje. Produkce skončila okolo půlnoci, ještě se nějakou dobu povídalo a postupně jsme se v klidu rozešli domů.

Na závěr tohoto článku se potřebuji zmínit o lidech a institucích, bez kterých by šla celá akce jen velmi těžce uskutečnit. Především chci poděkovat představitelům města Pohořelice, kteří celou akci nejen povolili a finančně se na ní podíleli, ale i zapůjčili pozemek, stoly a lavice a mobilní oplocení. O občerstvení se s velkou profesionalitou postarala rodina Ferbyových, kterým také patří moje poděkování. V neposlední řadě si můj respekt a poděkování zaslouží celý tým spolupracovníků, kteří se na organizaci podíleli stejně jako interpreti, kteří přijali naše pozvání a předvedli dobré výkony. No a úplně závěrem děkuji všem příchozím divákům. Svou účastí přispěli nejen k výborné atmosféře proběhnuvšího ročníku, ale tím, že přišli, pomohli položit základ tradici, ve které bychom rádi pokračovali i v dalších ročnících.

Článek byl převzat z Pohořelických listů se souhlasem vydavatele