ZŠ v Přibicích sází na kreativitu při výuce. Osvědčil se artefiletický přítup

Ilustrační foto
Autor: Dreamstime

Co se vám na systému vzdělávání ve škole líbí, co naopak byste chtěli změnit, čemu nerozumíte a s čím jste nespokojeni? Tyto jednoduché otázky můžeme položit jak rodičům, dětem, ale stejně tak pedagogům a ředitelům škol. Každý odpoví podle osobního přesvědčení a svých zkušeností. Všichni se snad shodneme, že práce, studium nebo cokoliv co děláme, by nás mělo především bavit. „Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k  činu.“ (J. A. Komenský)

Učitel, žák a rodič jsou „spojenci na jedné lodi“. Vzdělávací proces je týmovou spoluprací mezi všemi. Každý si sám za sebe může odpovědět, co by mohl změnit, aby ho toto „spojenectví“ bavilo. Snadno by slovo „bavit“ mohlo  pro každodenní režim školy a domácích úloh znít nevhodně a neuvěřitelně. Ale jde to. V naší škole se snažíme učit kreativně. Důležité je zdravě vyvážit poměr učení se nazpaměť, vědomého uvažování s rozvíjením vlastní logiky a kreativního učení se hrou – které podpoří to, co se děti učí zpaměti. Naučenou látku tak začnou používat zcela přirozeně v tvůrčím procesu.

U nás se osvědčuje artefiletický přístup. Artefiletika je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy. Cílem artefiletiky je obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních schopností a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím výtvarných činností reflektovaných v žákovské skupině. Jednoduše řečeno, žáci jsou v takto zaměřených hodinách vedeni k vlastnímu vyjádření a projevu ve své skupině navzájem. Povinnost učení je opakující se rutina a  tomu se nevyhne nikdo z nás. Můžeme si však jednou za čas, třeba jednou za 14 dní, zkusit naši povinnost udělat jiným způsobem – právě takovým, aby nás chvíle takto strávená zaujala a bavila. Místo obvyklé únavy načerpáme ozdravnou energii, která ze změny vzniká – a tím se zároveň stáváme kreativními - tvoříme si úkol po svém.

Artefiletika je propojení kreativity vycházející z přirozené tvorby dítěte. Umožňuje například, aby jedno probírané téma dítě zaujalo – v logice, kresbě, psaní, dramatickém projevu, soutěži, volné tvorbě v  přírodě, atd. Tento artefiletický přístup uplatňujeme formou tzv. projektové výuky, kdy propojíme jednak různé předměty v souvislý celek a navíc ještě jedno téma rozvineme ve více rovinách dětského projevu. Žák se tak nejen učí klasicky např. počítat, ale tzv. si čísla i osahají, zahraje si s nimi hru a učí se dětsky přirozeným, vlastním způsobem dovednost počítání využít. Tím si žák učivo lépe zapamatuje a pochopí. Zaujmout děti, udržet kázeň a naučit, vyžaduje profesionální metodický přístup, osobnost učitele a hlavně chuť do práce. Pokud se k tomu ještě přidá otevřená komunikace a spolupráce s rodiči začne nás všechny vzdělávání ve své každodennosti třeba i více bavit. „Hlavním cílem vzdělání není vědění, nýbrž jednání.“ (Herbert Spencer)

Článek byl převzat z Přibického zpravodaje se souhlasem vydavatele