Ilse Tielschová, představujeme básnířku a kronikářku jižní Moravy

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

V německy psané moravské literatuře, bohaté na autory různých žánrů, vynikají dvě ženy, které dosáhly ve světě mimořádné popularity. V 19. století to byla i do češtiny hojně překládaná prozaička Marie von Ebner-Eschenbachová, pocházející ze Zdislavic u Kroměříže, v současné době to pak je u nás dosud málo známá prozaička a básnířka Ilse Tielschová, která se narodila v Hustopečích a letos oslavila devadesát let.

Ilse Tielschová po šťastném dětství, plném kulturních dojmů, uprchla těsně před koncem války do Rakouska. Po mnoha peripetiích nakonec ve Vídni vystudovala germanistiku a žurnalistiku a roku 1953 získala doktorát z filosofie. Od roku 1964 se věnuje pouze literatuře. Její díla byla přeložena do mnoha jazyků. Neobyčejně velkou úlohu v její tvorbě hrají vzpomínky na dětství v moravském maloměstě: samostatně tak vyšla řada kratších próz, např. Ulička v jihomoravském maloměstě (Eine südmährische Kleinstadtgasse), Vzpomínky na dědečka (Erinnerungen an Grossvater) a mnohé další.

Poslední větší prózou, která byla velmi kladně přijata kritikou i čtenáři, je román Poslední rok (Das letzte Jahr, 2006, 2017), který se odehrává v malém jihomoravském městečku roku 1938. Hlavní postavou, která vše vypráví, je osmiletá Elfi Zimmermannová, dětsky naivní a velmi romantická dívenka, která žije se svou rodinou a milovanou vychovatelkou nedaleko Brna. Zatímco na jaře se ještě raduje z nového kola a prožívá s kamarády radosti a dobrodružství typická pro dívky a chlapce jejího věku, na podzim Hitlerova vojska obsazují Sudety a všechno začíná být jinak. Nálada obyvatel je stále nenávistnější, ze sousedů a přátel se přes noc stávají nepřátelé, najednou už není jedno, že někdo je Čech a někdo Němec, nebo dokonce Žid…

Román Poslední rok, inspirovaný dětstvím v rodných Hustopečích, je možné zakoupit v TIC na kině. Více o knize na www.bpublish.cz.

Článek byl převzat ze zpravodaje Hustopečské listy se souhlasem vydavatele. /Převzato a upraveno z textu profesora Jiřího Munzara, časopis Kontexty 1/2019.