Obrazy v synagoze - Třpyt perleti. V Mikulově můžete zhlédnout výstavu obrazů s židovskou tematikou

Ilustrační foto
Autor: Kateřina Hoffmanová.

V mikulovské Horní synagoze jsou do konce listopadu k vidění obrazy Evy Milotové s židovskou tematikou. Vernisáž obrazů proběhla 4. července 2025 za přítomnosti autorky a hudebního doprovodu z klezmer kapely RABIGABI a.G. Výstavu zahájil Jaroslav Achab Haidler, hebreista, herec a překladatel.

Výtvarnice Eva Milotová v dílech vytvořených kombinovanou technikou a malbou na textil zpřítomňuje pokojné spočinutí v časech již minulých. Jak spolu s Achabem říká, jde o „kukátka do minulosti“. Těmito kukátky můžeme nahlédnout do míst, která dnes už neexistují, nebo byl jejich život násilně přetržen. Díváme se na Judithu Blau, Lauru Morgensternovou, klezmer houslistu a další, jejichž osudy si můžeme domýšlet. Autorka nám podává ruku formou krátkých básní a textů, kterými výstavu doprovází. Společně nahlédneme do židovského ghetta v Lošticích, Třebíči a jinde.

Názvy obrazů a básní „Duše“, Boží oko“, „Domov“ odkazují k tématům, která jsou důležitá pro každého člověka. Zpřítomňují pocit tzv. Geborgenheit - útulnosti, která je nadsmyslová a zároveń základní pro náš pocit přijetí a bezpečí ve světě. Může se zdát paradoxní, že Eva Milotová pro vyjádření tohoto hlubokého pocitu sounáležitosti zvolila motiv kultury národa, který byl tvrdě pronásledován. Hledá však ve vlastních kořenech. A paradoxy navíc dokáží ukázat víc, než přímé pojmenování.

Bolest, která v čase života zobrazených lidí byla žhavá, už vyprchala. Čas ji obalil perletí - odtud název výstavy. Na výstavě Evy Milotové se setkáváme s nadějí, že i naše bolesti budou jednoho dne milosrdně proměněny v něco možná ne užitečného, ale krásného a pro nás důležitého.

Dílo výtvarnice, která žije a tvoří v Hulíně, doprovázejí texty profesora sociologie Jana Kellera. Uvažuje v nich o kultuře a o tom, k čemu je vlastně dobrá. „Umí vidět dovnitř každé věci, aniž bychom ji museli na součástky rozebrat. Umožňuje spatřit nitro člověka, aniž bychom ho dopodrobna zkoumali. (…) Právě proto je kultura tím, co nám už natrvalo zůstane, když všechno to naučené, osvojené a předepsané dočista zapomeneme.“