Starosta Židlochovic: Třídění s sebou nese benefity

Ilustrační foto
Autor: Picography, Pixabay.com

Některá města budou od Nového roku zvyšovat poplatky za svoz odpadů. Čeká zdražení i obyvatele Židlochovic?

Naopak, u nás bude cena svozu odpadu od letošního roku nižší. Projevil se zde dlouhodobý efekt od zavedení změny systému odpadové politiky, která výrazně snížila náklady za skládkování.

Cena za svoz odpadu pro občany se totiž určuje z rozúčtování částky za svoz a za skládkování, kterou zaplatí město celkem. Po pěti letech třídění jsme se dostali výrazně níže s objemem odpadu určeným na skládku, a proto si můžeme dovolit snížit občanům ceny. V době, kdy jsme netřídili, byla cena pro občany na maximální hranici, a ještě k tomu město doplácelo další asi milion korun.

Prakticky je to dnes tak, že například bioodpad se ukládá na naši kompostárnu a to nic nestojí. Za uložení toho, co už židlochovická kompostárna nepojme, platíme 300 Kč za tunu. Kdyby lidé netřídili a vše vhazovali do černých popelnic tak jako dřív, byli bychom na částkách 700 až 800 korun.

Rovněž třídění papíru s sebou nese benefity. Vytříděný papír lze odprodat a dokonce organizace Ekokom bonifikuje separovaní papíru finanční odměnou. Totéž platí u plastu.

Částka za svoz se neměnila, slevu přinesla úspora za skládkování, je to tak?

Ano, dnes za skládkování kromě úplného minima bioodpadu nad objem židlochovické kompostárny platíme jen u černých popelnic a řada lidí může potvrdit, že jejich popelnice na komunální odpad zůstávají téměř prázdné.

Ukázalo se, že naše strategie je dobrá, nebýt změny systému, dnes by lidé platili stále maximální částku 650 Kč (která by se navíc postupně zvyšovala) a město by doplácelo ještě více peněz. Tyto prostředky tak můžeme investovat do dalšího rozvoje města. Můžeme s klidem konstatovat, že město ušetří cca 1,5 milionu ročně a průměrná čtyřčlenná domácnost zapojená v systému necelou tisícikorunu.

Přeplněné žluté nádoby signalizují skutečný ekologický problém. Jak Vy eliminujete plast v domácnosti?

Například skoro vůbec nekupujeme pití v PET láhvích, omezujeme i takové drobnosti jako plastové vatové tyčinky, na ovoce a zeleninu si do obchodu nosíme vlastní textilní pytlíky. Bohužel musím ale uznat, že vyhnout se plastovým obalům je velice těžké, protože v podstatě vše, co nakupujeme, je v nějakých obalech, což se eliminuje jen velmi špatně. A co pro mě je naprosto iritující, je spojování různých druhů materiálu, které od sebe oddělit ani nelze. Dvojí znečištění znemožňuje separaci a množství takto znečistěného odpadu je k mému úžasu opravdu veliké.

Šanci by mohla nabídnout změna legislativy, která by stanovila podmínku jednodruhových obalů.

Žijeme v Evropě, která ekologii věnuje hodně pozornosti. Co ale zbytek světa?

O tomto problému hodně přemýšlí, a v tom vidím jednu z jejích obrovských přidaných hodnot, Evropská unie.

Úvahy jdou tím směrem, že zboží z asijských zemí, které nebude splňovat ekologické parametry, bude podléhat vyššímu clu.

A protože Evropa je největší trh na světě, mohlo by toto opatření donutit zbytek světa ke změně postoje v této oblasti.

V prosincovém čísle Zpravodaje jsme hodnotili uplynulý rok. Teď jsme na prahu nového, na co se těšíte?

Musím říci, že mě baví všechny projekty, každý má něco do sebe. Ale je jeden, který kdyby se podařil, tak by mi udělal velkou radost. Jde o projekt, na jehož konci je zameandrování toku řeky Svratky se vznikem slepého ramena a přírodního koupaliště. Projekt počítá také s vytvořením tůní na slepém rameni, kde by se daly chytat ryby… Tak na to bych se opravdu těšil.

Proč právě na to?

Myslím si, že přírodě hodně dlužíme. Za posledních 100 let jsme pro krajinu moc neudělali, spíše naopak. Je málo zemí, kde je ekologická krize tolik citelná jako právě v České republice. Vlivem změny klimatu nám odumírají lesy a je docela reálné, že mí vnukové už v naší zemi neuvidí smrkový les. Kolabují včelstva a statistiky ukazují, že ubylo 75 % hmyzu. Dostali jsme se do bodu, že buď společnost začne razantně něco podnikat, anebo nám civilizace zkolabuje pod rukama dřív, než se nadějeme.

Od meandrování Svratky si slibuji, že vlivem zúžení stávajícího toku mírně stoupne hladina vody a naplní slepé rameno. Voda zde zadržená se bude moci vsakovat do podloží, což by mohlo příznivě ovlivnit špatné podmínky spodní vody. Nízký stav spodní vody není pouze záležitostí Židlochovic, ale celého našeho území. Jde o miliardy kubíků vody, co zmizela. A my musíme vodu do země dostat znovu.

Kdysi jsem někde slyšel heslo: „Mysli globálně, jednej lokálně“. Toho se držím. Člověk by měl přemýšlet o celé planetě, ale zároveň pečovat o to, co může ovlivnit.

Projekt meandrování Svratky mám rád proto, že by mohl ukázat cestu, kudy jít v oblasti hospodaření s vodou v krajině. Z mého pohledu jde ze strategického hlediska o jeden z nejvýznamnějších počinů.

Můžeme se tedy v roce 2020 těšit na procházky v nové přírodní lokalitě?

Můj odhad je spíš rok 2021, ale už v průběhu tohoto roku se bude intenzivně pracovat na přípravách.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Židlochovického zpravodaje. Titulek je redakční.