Lipová alej v Pohořelicích může jít příkladem

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Aleje jsou odedávna důležitou součástí naší krajiny – utvářejí její vzhled, poskytují stín, chrání před nárazy větru a jako výtvor člověka jsou mnohé z nich i památkově chráněné. Jenže co s alejí, která „doslouží“? Stromy v ní stárnou, chřadnou, namísto ozdoby krajiny se stávají spíše rizikem. Donedávna se tento problém řešil jediným způsobem – alej se zkrátka vykácela. V lepším případě se vysázela alej nová, ve většině případů by však nové výsadby byly příliš blízko vozovky, a tak se stromy vykácely bez adekvátní náhrady. V případě pohořelické lipové aleje už nová výsadba, dostatečně vzdálená od vozovky, proběhla a město Pohořelice tak může být vzorem příkladného postupu při obnově alejí.

Pohled na aleje očima biologa

Aleje jsou sice výtvorem člověka, to však neznamená, že by se jim vzácní tvorové, vázaní na staré osluněné stromy, vyhýbali. Brouci ani ptáci nerozlišují mezi stromem vysazeným člověkem a stromem ve volné přírodě, stejně jako nerozlišují mezi územím rezervace a městskou zelení – příroda lidské hranice neuznává a využívá každou vhodnou příležitost. A těch příležitostí v posledních desetiletích rychle ubývá. Z lesů se člověku podařilo vytvořit plantáže stejnověkých a přehuštěných stromů, kde pro slunce ani staré stromy (dvě základní podmínky pro výskyt vzácných druhů hmyzu) není místo. Vymírající brouky, vázané na takové prostředí, jsme tak vytlačili z lesů do měst – vhodné stromy nacházejí např. v parcích nebo právě alejích. Ani tady ale nemají na růžích ustláno. Zvlášť v posledních letech, s přílivem dotací na „obnovu městské zeleně“ přibývá případů, kdy jsou z městského prostředí hromadně odstraňovány stromy s poukazem na jejich reálnou či domnělou (resp. budoucí) nebezpečnost v duchu „vezmeme to z gruntu, když na to teď máme peníze“. Ano, každý strom jednou zestárne, ale u stromů je proces stárnutí a odumírání obvykle velmi pozvolný (v závislosti na druhu dřeviny) a právě v téhle fázi se stromy stávají atraktivními pro vzácné živočichy.

Zdá se, že mezi oprávněnými požadavky člověka na bezpečí a biotopovými požadavky vzácných druhů hmyzu zeje nepřekročitelná propast. Předem je třeba říci, že za všech okolností, ve všech možných situacích je absolutní prioritou ochrana životů občanů. Znamená to tedy, že staré stromy v alejích a parcích jsou všechny „život ohrožující“ a musejí být pokáceny? Odpověď, kterou čtenáři jistě tuší, zní„ne“.

Mezi ponecháním stromu bez zásahu a jeho skácením je totiž široká paleta možností, jak zajistit, aby strom na místě zůstal a zároveň neohrožoval bezpečnost lidí. Od těch nejměkčích, jako je ořez nebezpečné větve až po radikálnější, jako je sesazení celé koruny stromu a vznik stabilního torza, které je už z bezpečnostního hlediska prakticky bezproblémové a může poskytovat útočiště desítkám druhů drobných tvorečků po mnoho let.

Na mnoha místech, kudy denně procházejí stovky, tisíce lidí, je již ořez nebezpečných stromů zavedenou praxí, viz např. stromy v zámeckém parku v Lednici (jedné z nejnavštěvovanějších památek v ČR), kde se torza biologicky cenných stromů stala běžnou a často také esteticky zajímavou součástí zdejšího genia loci.

Co v lipové aleji žije?

Početně je v aleji zastoupen zákonem chráněný zlatohlávek skvostný. Jak název napovídá, jde o brouka skutečně nádherného – je z našich zlatohlávků zdaleka největší, krovky jsou hladké, zlatozeleně zbarvené. Jeho larvy žijí v trouchu větších dutin listnatých stromů. Na velké dutiny je vázán také vzácný páchník hnědý. Je pravděpodobné, že spolu s nimi bude v dutinách i silně ohrožený kovařík rezavý, jehož larvy se živí právě larvami dvou zmíněných druhů. Prokázat se ho zde dosud nepodařilo, mnoho dutin je z povrchu země nedostupných a na důkladný průzkum by byla zapotřebí plošina (ani ta někdy nepomůže, pokud je vstup do dutiny příliš malý).

Velmi vzácným obyvatelem aleje je kovařík Reitterelater (Brachygonus) dubius. Ten byl donedávna znám v širším okolí v podstatě pouze z lužních lesů na soutoku řek Moravy a Dyje. Jeho nález v dutině jedné z lip byl proto velkým a příjemným překvapením.

Co tedy v blízké budoucnosti čeká lipovou alej v Pohořelicích?

Popis zásahů: ořezy suchých a nebezpečných živých větví, sesazení některých stromů na torzo apod.

Článek byl převzat z Pohořelického zpravodaje